Satja

Poslední příspěvek tohoto roku v sobě nese pomyslnou zátěž poselství, které by mohlo posloužit jako předloha pro novoročního předsevzetí. Již minule jsem nakousla téma nenásilí, které vtahovalo pozornost do našeho nitra. V zimním období je snadnější věnovat se takovéto problematice, protože k určité vnitřní rekapitulaci tíhneme přirozeně. Proto dnes naváži tématem nelhaní, pravdomluvnosti, upřímnosti (satja, 2. jama). Asi si většina z vás řekne, že je možná zbytečné nelhaní rozebírat, vždyť malá (nebo také milosrdná lež) nemůže ublížit a sedmi-lhářů zase tolik za svůj život (leda bychom si je karmou přitahovali) nepotkáme. Je to ale trochu složitější. Opravdu nelžeme? Ani sami sobě? Ani v situaci, kdy se nezachováme nejlépe, nemáme tendence se v duchu uchylovat k nepravdě a realitu si trochu přikrášlit, abychom sami před sebou vypadali lépe? Umíme sami sobě přiznat, že jsme chybovali? Řekla bych, že nelhaní sám sobě a postavení se skutečnosti, že jsme omylní a naše chování může jiným způsobit bolest, je jedno z nejtěžších a zároveň nejosvobozenějších jednání vůbec. Navíc vyžaduje i notnou dávku odvahy. Kritizovat se totiž umíme, řekla bych, více než dobře, ale smířit se s vlastními chybami a omylností není vůbec jednoduchá práce a je k ní zapotřebí i mnoho sebelásky. Když se nám však podaří přestat se skrývat před vlastními chybami a přejmeme je, dostaví se pocit vnitřního uvolnění a radosti. Ten pak jsme schopni nejen předávat dál, ale hlavně se naučíme navenek připustit, že jsme se mýlili a za svoje jednání se upřímně omluvit. Někdy máme pocit, když toto 'dopustíme', že toho okolí bude zneužívat a zvýší se tendence nás kritizovat. Ano i to se může stát, ale pokud o svých chybách víme a umíme je otevřeně přiznat, nebude nás kritika zraňovat. Navíc ten, kdo má potřebu hledat chyby u jiných, sám své nepřijal a toho je potom dobré zanechat svému osudu. Další pozitivum lze spatřovat v tom, že přestaneme tíhnout k tomu, abychom z pusy vypouštěli malé, milosrdné lži. Proč vlastně máme potřebu lhát lidem okolo sebe? Často to bývá ze strachu, že druzí odhalí naše slabiny. Nebo že se zbortí pózy, které pomáhají budovat naší image v okolí a projeví se jací ve skutečnosti jsme; lidé z masa a kosti, zranitelní a chybující. Problematické ovšem je, že i malá lež dokáže pořádně ublížit a možná naše image nedotknutelného člověka bude posílena, ale vztahy s okolím budou narušeny a někdy i nenávratně.
Dalším pohledem na nelhaní je pravdomluvnost, ovšem v podmínkách (po)citů. Často se ve svém okolí setkávám s lidmi, kteří neumí vyjádřit, že mají někoho rádi (samozřejmě nejdřív musí mít rádi sami sebe). Říct 'mám tě rád', 'miluji tě' a myslet to upřímně z hloubi duše, bývá také opředeno velkým strachem, především z toho, že se před nejbližšími obnažíme v celé své zranitelné kráse, a tak lépe hrajeme ledového panovníka. Mnohdy si tyto fráze osvojíme až ve chvíli, když už jde do tuhého, nebo je příliš pozdě. Přitom zde více než v jiných oblastech života platí zákon rezonance, neboli čím více a upřímněji budeme umět vyjádřit někomu lásku, tím méně se bude naše okolí bát nám lásku projevit.
Pravdomluvnost zasahuje ještě jednu oblast pocitů, se kterými se běžně setkáváme a někdy nevíme, jak s nimi naložit, nebo jak se s nimi vypořádat, je to hněv a zklamání. Ve chvíli, kdy nás takové pocity zasáhnou, je dobré si zanalyzovat, co v chování nebo slovech ostatních je způsobuje. Jakmile budeme mít tuto práci za sebou, jsme schopni okolí sdělit, co se v nás děje a proč. Ideální by bylo vše vyjádřit citlivě a s láskou, ale to se nemusí vždy povést a není potřeba se za to na sebe zlobit, spíše to napříště zkusit znovu. Čím více si však budeme vědomi skutečnosti, že i s negativními pocity chceme pracovat, místo abychom je udusali v zárodku, tím lépe se budeme cítit. Nezpracovaný hněv a negativní myšlenky podporují vnitřní nenávist a zášť, která nikdy ke šťastnému a spokojenému životu nevede. Důležité je si uvědomit, že pokud chceme, aby nám ostatní naslouchali, musíme sami být otevřeni k pocitům druhých. Jen tak se totiž můžeme o sobě něco dozvědět a zapracovat na tom. Není to ale práce snadná a učit se jí můžeme i celý život..

Do roku 2019 bych Vám přála odvahu, otevřené srdce a mysl, protože vše ostatní přijde v ten správný čas samo.❤️