Satja

Poslední příspěvek tohoto roku v sobě nese pomyslnou zátěž poselství, které by mohlo posloužit jako předloha pro novoročního předsevzetí. Již minule jsem nakousla téma nenásilí, které vtahovalo pozornost do našeho nitra. V zimním období je snadnější věnovat se takovéto problematice, protože k určité vnitřní rekapitulaci tíhneme přirozeně. Proto dnes naváži tématem nelhaní, pravdomluvnosti, upřímnosti (satja, 2. jama). Asi si většina z vás řekne, že je možná zbytečné nelhaní rozebírat, vždyť malá (nebo také milosrdná lež) nemůže ublížit a sedmi-lhářů zase tolik za svůj život (leda bychom si je karmou přitahovali) nepotkáme. Je to ale trochu složitější. Opravdu nelžeme? Ani sami sobě? Ani v situaci, kdy se nezachováme nejlépe, nemáme tendence se v duchu uchylovat k nepravdě a realitu si trochu přikrášlit, abychom sami před sebou vypadali lépe? Umíme sami sobě přiznat, že jsme chybovali? Řekla bych, že nelhaní sám sobě a postavení se skutečnosti, že jsme omylní a naše chování může jiným z